Zámek Telč a mnoho dalších
Ubytování Telč - úvodní stránka
Zámecký park a klasicistní skleník
Budova skleníku vznikla v první polovině 19. století v klasicistním slohu. Průčelí nese znaky Leopolda II. - Podstatského – Lichtensteina a jeho manželky. Na odvrácené straně parku nechali zámečtí úředníci postavit v roce 1806 pomníček na počest hraběte Leopolda I. Zámecký park, osázený vzácnými dřevinami, je atraktivním místem odpočinku.
Původní gotický hrad nechal v 2. polovině 16. století přestavět Zachariáš z Hradce v impozantní renesanční sídlo. Konečnou podobu zámeckého areálu vtiskl italský stavitel Baldassare Maggi z Arogna. Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných renesančních architektonických komplexů v České republice s bohatým dodnes zachovalým interiérem (malby, sgrafita, štuky, dřevořezby), cenným mobiliářem a s překrásným arkádovým nádvořím a renesanční zahradou. Součástí zámeckého areálu je galerie a regionální muzeum.
Více na: http://www.zamek-telc.cz/
Sochy na Dlážkách
Cestu po břehu Staroměstského rybníka dal vydláždit kolem r. 1800 špitální kaplan Ignác Chornitzer. Je lemována řadou barokních soch. Kromě již zmíněného anděla Strážce jsou to archanděl Michael, sv. Jan Nepomucký, sv. Maří Magdalena, sv. Vendelín, archanděl Rafael a sv. Jan Křtitel. Na náměstíčku před portálem staroměstského hřbitova je poslední dvojsoší „Zvěstování“ – archanděl Gabriel a P. Maria. Autorství těchto soch se připisovalo řadě sochařů, kteří v Telči působili. Na náměstíčku stojí ještě žulový sloup se soškou P. Marie ve svatozáři, připisovanou lidovému umělci. Dal ho postavit Ferdinand Vilém Slavata 1673.
Židovské památky:
Židovský hřbitov Telč
Nový židovský hřbitov byl postaven v letech 1879-80 u trati U širokých luk za příměstským lesem Oslednice. Je ohrazen cihlovou zdí, výměra je 2784m. Na západní zdi vně hřbitova je obřadní síň. Po obou stranách vstupních vrat jsou na zdi umístěny gabrové leštěné desky s nápisy. Na hřbitově jsou tři řady novodobých náhrobků – v počtu asi 200, s hebrejskými, německými a českými nápisy. Během války i po válce byl hřbitov částečně zdevastován. Dnes je hřbitov pod správou ŽO v Brně.
Synagoga v Telči
Se stavbou se začalo v r. 1904 a byla zadána jihlavskému staviteli Karlu Wagnerovi. Ke stavbě byl využít dvůr domu čp. 41 na dnešním náměstí Zachariáše z Hradce. Původní vchod do synagogy byl z průjezdu domu, tedy z náměstí, později byl zbudován kamenný můstek s kovovou branou směrem z ulice Na Parkaně. Vnitřní vybavení – schránka na tóru a v blízkosti čtecí pult a zbytek sálu byl uvolněn pro sedadla (mužských bylo 118, na ženské galerii 72). Během války byla synagoga uzavřena. Po válce sloužila synagoga k jiným účelům (mateřská škola). V současnosti je ve špatném stavu.
Pamětní deska obětem II. světové války
V roce 1990 výbor Muzejního spolku v Telči navrhl, aby byla odhalena pamětní deska se jmény obětí II. sv. války. V seznamu obětí je uvedeno příjmení, jméno, datum narození, datum a místo úmrtí. Seznam je řazen abecedně, rodinní příslušníci jsou uváděni pohromadě. V Telči je uvedeno 143 obětí, z toho 105 občanů židovského původu. Autory jsou studenti AVU Praha. Celý komplex byl instalován v ambitu kostela sv. Jakuba na Kyptově náměstí a k odhalení došlo 27. října 1994.
Pamětní deska F. M. Nágla v Telči
K památce ak. malíře Františka Mořice Nágla byla na JV straně náměstí Zachariáše z Hradce instalována v dlažbě pamětní deska, označena naučná stezka Krajem F. M. Nágla s Vyhlídkou F. M. Nágla jako přírodním památníkem. Odhalení pamětní desky i otevření naučné stezky s vyhlídkou se uskutečnilo 22. května 2002 v den výročí odchodu Náglových do transportu Aw do Terezína.
Zámecká galerie
Belpská lávka
Tuto lávku darovalo Telči švýcarské město Belp, jako důkaz partnerství obou měst, partnerství bylo navázáno v roce 1991. Lávka byla postavena přes Ulický rybník v roce 1998.
Hasičský dům
Jedna z nejstarších fotografií telčského náměstí pořízená ve 2. polovině 19. století zachycuje v místech současného domu č. 122 gotickou bránu s renesančním štítem, která uzavírala vstup do dnešní ulice „U Masných krámů“, jichž bylo podle údajů 26 ve dvou řadách po 13 a v nichž mistři cechu řeznického sekali a prodávali maso – a to osobně – neboť tak nesměli činit nikde jinde v Telči než právě zde. Začátkem 60. let se vše změnilo a řezníci mohli svobodně sekat maso doma. Opuštěné masné krámy nechalo, tehdy ještě německé zastupitelstvo v roce 1870, zbourat a na jejich místě postavilo „hasičskou zbrojnici“ pro nově založený dobrovolný sbor hasičů. Budova vypadala právě tak jako dnes, kdy se vrátila k původní podobě – donedávna ji pamatujeme se dvěma vjezdy po přestavbě z roku 1944, kterou si vynutila moderní motorová technika.
Telčský dům
Od léta 2006 můžeme ve stálé expozici v domě čp. 31 na náměstí Zachariáše z Hradce nejen obdivovat starobylé sklepení měšťanského domu (podobné má každý dům na náměstí) s románskými prvky, ale také se krásně bát s keramickými skřítky, kteří na nás ve sklepení se svými příběhy z dávné Telče čekají. Díky paní Anně Hanzlové (1943 – 2005) a jejím pokračovatelům je Telč bohatší o další místo, které stojí za návštěvu.
Na snímku je jeden z keramických kachlů s příběhem o Panské kuchyni v domě čp. 32, jehož autorkou je Anna Hanzlová ml. Jednotlivé legendy ztvárnili umělci zábavnou formou z keramiky. Zároveň máte jedinečnou možnost prohlédnout si zrenovované sklepní prostory historického domu a seznámit se s jeho historií.
Více na: http://www.telcsky-dum.cz./
Muzeum Vysočiny Telč
Založeno bylo roku 1886 především zásluhou profesora vyšší zemské reálky v Telči Jaroslava Janouška. Jeho významným pomocníkem a spolupracovníkem byl Jan Beringer, kolega z reálky. Od roku 1897 spolupracoval s muzeem Muzejní spolek v Telči, který byl založen z iniciativy ředitele reálky Karla Jaroslava Mašky, světoznámého paleontologa a archeologa. Významným správcem sbírek muzea byl také Jan Tiray, autor několika dílů Vlastivědy moravské. Záměrem bylo vytvořit nejen dokumentační, ale i regionálně vlastivědné a osvětové středisko jihozápadní Moravy. To se v dané době podařilo. Později muzeum plnilo úlohu sbírkotvornou a prezentační. Počátkem roku 1987 bylo muzeum instalováno v 1. patře jižního křídla státního zámku v Telči, kde je dodnes.
Historické náměstí
Náměstí vroubené malebnými domy se štíty a podloubími odpovídá svým rozsahem přibližně stavu při založení města. Tehdy to byly domy gotické s charakteristickými rozměry (šířka do náměstí v průměru 8 - 10 m, hloubka okolo 30 m) a charakteristickým uspořádáním přízemí i patra, jež se u většiny z nich, přes četné přestavby, dochovalo dodnes: z náměstí se velkými vraty s kamenným ostěním (u některých domů je dodnes zachován lomený oblouk (č. 8, 49, 59 aj.) vstupovalo do klenuté předsíně – mázhausu, která zaujímala zhruba 2/3 šíře výjimečně i celou šíři (č. 10, 15, 53, 62), do různé hloubky domovní parcely. Z tohoto prostoru, který původně sloužil řemeslné výrobě, obchodu či prodeji piva, se vcházelo po schodech do patra a do sklepů a tunelem do dvora. V polovině 15. století bylo k většině domů na náměstí představěno podloubí a celá průčelí se štíty podle jednotného plánu. Arkády, fasády a štíty byly utvářeny individuálně, některá průčelí však byla v dalších stoletích přestavována, takže renesanční charakter si zachovala pouze část z nich. Většina fasád a štítů nese znaky baroka, některé i slohů pozdějších. Za zvláštní povšimnutí stojí zejména tyto budovy a měšťanské domy (v pořadí od zámku kolem náměstí):
Kostel sv. Jakuba
Městský farní kostel s 60 m vysokou věží byl založen současně s městem. Svou dnešní podobu dostal v polovině 15. století. V interiéru kostela jsou cenné gotické fresky a vzácné barokní varhany z roku 1725. Na věži se dochovaly zvony jména Jakub a Marie z přelomu 16. a 17. století. V Křížové chodbě kostela a předsíni jsou umístěny pamětní desky obětem I. a II. světové války.
Konvikt sv. Andělů
Původně sladovna, po příchodu Jezuitů do Telče kolem roku 1668 sídlo konviktu, školy chrámového zpěvu a hudby, vzniklé z fundace hraběnky Františky Slavatové. V pozdějších letech obytný dům pro panské úředníky. V současné době, po citlivé obnově budovy, včetně zahrady konviktu, je sídlem Vzdělávacího a konferenčního centra Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Jezuitská kolej
Byla postavena v letech 1651 – 1655 a sloužila i jezuitské formaci jako kolej třetího zkoušení. Za 119 let trvání řádu v Telči jí prošlo několik tisíc jezuitských noviců. Po zrušení řádu 1774 budova sloužila jako kasárna, od roku 1883 pro školy měšťanské a obecní. Přízemí má křížovou klenbu, z původní fasády se dochoval jen vstupní portál s letopočtem 1654, obnovený sklepní barokní sál slouží jako aula vysoké školy. V současné době je sídlem Univerzitního centra Masarykovy univerzity v Brně.
Kostel Jména Ježíš
Původně jezuitský kostel, založený hraběnkou Františkou Slavatovou, dokončený roku 1667. Chrám postaven ve střízlivém barokním slohu s prostornou lodí a bohatou štukovou výzdobou je nezvykle orientovaný do náměstí boční fasádou, která nese prvky renesančního slohu. Vnitřní výzdoba kostela je barokní. Pod kostelem se nachází rozsáhlá krypta, dříve sloužící jako hrobka
Jezuitské gymnázium
V roce 1673 v domě zřídili Jezuité latinské gymnázium a nechali jej v roce 1703 přestavět pro školní potřeby. Jezuitské gymnázium v roce 1774 vystřídala hlavní škola a v roce 1852 zde vznikla nižší reálka, první na Moravě s vyučovacím českým jazykem. Dnes v citlivě obnoveném domě sídlí odloučené pracoviště Českého vysokého učení technického Praha.
Fara
Původní městská fara byla na parcele jezuitského kostela. Současná budova fary je postavena na místě dvou starších domů, zvýšených na dvě patra v letech 1773 – 1785. Nad portálem je dochovaný letopočet 1783. Budova od počátku slouží převážně účelu, pro který byla postavena.
Radnice
Mohutná stavba vznikla spojením dvou gotických domů. První zprávy o radnici pocházejí z roku 1443, zpráva z roku 1449 říká, že radnice nešťastnou náhodou vylétla do povětří. V průběhu 16. století radnice pravděpodobně ještě dvakrát vyhořela. V roce 1574 byla dokončena renesanční přestavba s mimořádně řešeným průčelím. Jedná se o jednu z mála nechrámových budov v Evropě s fasádou s vysokým řádem. Vedle vstupních vrat je železná míra jednoho sáhu s vyznačením lokte a značka nadmořské výšky města 522,5 m. Na čelní stěně v podloubí je osazena deska připomínající zápis města do seznamu UNESCO v roce 1992.
Městské opevnění
K středověkému systému obrany patřily rybníky a souvislý pás hradeb. Hradby vznikly ve 14. století, byly původně asi 9 metrů vysoké, v 17. století pak zvýšeny na 10,5 metrů a ukončeny římsou. Na jihovýchodní straně města se hradby zachovaly v původní výši. V Hradební ulici se v hradbách zachovala malá branka k vodě, původně to bylo kromě bran jediné místo, kterým byly hradby otevřené. Nedaleko Horní brány stojí poslední dochovaná válcová románská hradební bašta.
Horní (velká) brána
Horní neboli Velkou bránu tvořily dvě průjezdné věže z obou stran příkopu.Vnější brána je doposud zachovaná, tvoří ji jednopatrová budova z 2. poloviny 16. století, zdobená sgrafitem. Nad středem průjezdu je pětilistá růže s letopočtem 1629, který se pravděpodobně váže k době opravy hradeb. O něco výše stála ještě jedna brána, která byla zbořena v roce 1833. Místo, kde stála, je patrné díky zúžení Palackého ulice. Most přes příkop mezi branami, původně dřevěný nebo dokonce padací, byl nahrazen koncem 17. století mostem kamenným.
Kostel sv. Ducha
Pozdně románská věž kostela je nejstarší dochovanou stavební památkou ve městě. Svým původním účelem byla věž strážná. Původně románský kostel byl přestavěn koncem 15. století ve slohu gotickém, především presbytář s hvězdicovou klenbou. Sloužil jako kaple městského špitálu. Na konci 18. století byl kostel zrušen, dále sloužil jako skladiště, městské divadlo. Roku 1922 byl prodán Československé církvi evangelické.
Věž sv. Ducha
je nejstarší dochovanou stavební památkou v Telči. Slohově ji lze zařadit do první poloviny 13. století. Na její vznik existuje mezi kronikáři a historiky několik názorů. Kronikář Bílek se domnívá, že templáři kolem roku 1258 obehnali město hradbami a blízko nich u Horní brány postavili strážnou věž. Naproti tomu kronikář Prokop píše, že již ve 12. století byl v Telči starý hrad, u něhož byla postavena kolem roku 1200 obývací a strážná věž. Profesoři Beringer a Janoušek soudí, že vnitřní město bylo založeno v 2. polovině 13. století za Přemysla Otakara II. (1253 – 1278). Současně bylo město opevněno a blízko hradeb u Horní brány byla postavena strážná věž. Podle profesora Fromka Johanité postavili před r. 1200 strážnou věž s přilehlými románskými hradbami a branou. Její hranolové těleso je vybudováno z poměrně velkých, pečlivě opracovaných kvádrů. Přízemí věže je na východní straně přístupné portálem s kamenným ostěním. Nad ním pak, ve výši prvního patra, se prostor věže otvíral od lodi kostela sv. Ducha dnes zazděným obloukem panské tribuny. Naproti němu je umístěn pravoúhlý vstupní otvor, nyní jediný přístup do pater věže a je přístupný po vnějších dřevěných schodech. Věž prý bývala ještě o dva a půl metru vyšší, což by znamenalo celé další patro. Ke snížení mělo dojít po požáru roku 1655. Při dnešním stavu památky nelze tento nezaručený údaj ověřit. Jisté však je, že své pseudogotické zastřešení věž získala až po požáru 1836. Na jeho místě byl původně snad čtyřboký stan. Prostor věže byl vždycky volný, dělený na jednotlivá patra pouze dřevěnými plochými stropy na trámech.
Věž je přístupná po vnějších dřevěných schodech, je vysoká 49 m a nahoru vede 97 schodů, je zde umístěna expozice obrazů Jana Křena. Z věže je pěkný pohled na centrum města a okolí.
Dům č. 15
Nárožní měšťanský dům s arkýřem s okny s kamenným ostěním. Na fasádě vzácná sgrafitová výzdoba z 2. poloviny 16. století objevená a obnovená v roce 1952. Na sgrafitu jsou vyobrazeny scény Ukřižování, Saul a David, Spravedlnost a další, včetně vyobrazení původního vzhledu domu s atikovým patrem a cimbuřím
Dům č. 32
Dům vystupuje do náměstí, má pozdně barokní fasádu, která vznikla kolem roku 1800. Roku 1655 dům koupila vrchnost a zřídila zde kuchyni pro vrchnostenské úředníky. Na zelený čtvrtek se zde, až do zrušení Josefem II. v roce 1782, rozdávala chudině sladká kaše.
Dům č. 39
Mohutný renesanční dům s barokním průčelím. Na boční stěně je osazena deska, která připomíná, že zde jako student gymnázia bydlel v letech 1883 - 1887 básník Otokar Březina.
Domy č. 43, 44, 45
Skupina domů bez loubí, postavena na místě jednoho z původních východů existujících před založením města.
Dům č. 47
Dům s převýšenou kulisou domu, původně měšťanský pivovar, v roce 1807 upraven na dvojtřídní dívčí školu. Roku 1863 pro vyšší industriální třídu přistaveno patro a upraveno schodiště. Na přelomu 19. a 20. století sídlo nakladatelství Emila Šolce.
Dům č. 59
Dům má nejtypičtější barokní průčelí z 2. čtvrtiny 18. století, na fasádě vystupuje tepaný kříž. V přízemí je renesanční mázhauz, na který navazuje tunel vedoucí do dvora. Tuto dispozici má většina domů s barokní přestavbou.
Dům č. 61
Tento dům koupil v roce 1532 pekař Michal, pozdější starosta města. V roce 1532 dům přestavěl a nechal vyzdobit, pravděpodobně umělci pracujícími na zámku, sgrafity 11 starozákonních vojevůdců (faraon, Adonias, Aza, David, Goliáš, Saul, Serach, Senacherib, Nabuchodonozor, Holofernes, Antiochos). Sgrafita byla objevena až v roce 1953 při restaurování domu. Nad okénkem ve štítu je letopočet 1555.
Dům č. 62
V domě je zachována část kamenného vjezdu do původní kovárny, strop mázhauzu je bohatě zdobený. K inventáři mázhauzu patří starobylý kříž opředený pověstmi. Dům slouží od roku 1883 pod různými názvy jako spořitelní ústav.
Dům č. 71
Původní panské sýpky z roku 1576, jako stavební součást zámku. Později budova sloužila různým úřadům. Dnes je sídlem Městské knihovny a Základní umělecké školy. Komorní sál v zadním traktu slouží škole i veřejnosti.
Dolní kašna se sochou sv. Markéty
Zdobí plochu náměstí v jeho východní polovině a vznikla v dřevěné podobě za Zachariáše z Hradce. Dnešní kamennou podobu získala v roce 1611. Socha sv. Markéty, patronky města, je z druhé poloviny 17. století a má dle lidového podání podobu telčské dívky.
Horní kašna
Je pozdější, také původně dřevěná, do dnešní podoby upravená v roce 1827 a zdobí ji socha Silena s malým Dionýsem v náručí.
Mariánský sloup
Mariánský (morový) sloup stojí uprostřed náměstí, byl postaven v letech 1716 - 1720 z odkazu měšťanky Zuzany Hodové (bydlela v č. 52), která věnovala ve své závěti 1000 zl.
Autorem sloupu je sochař David Lipart z Brtnice, s nímž spolupracoval kameník Frant. Neuwirt. Na podstavci sloupu jsou umístěni svatí Jan Nepomucký, Jakub, František Xaverius, Roch,Sebastián a anděl Strážný. V jeskyni je sv. Rosalie a z druhé strany Maria Magdalena. Na vrcholu oblakového sloupu stojí na zeměkouli P. Maria. Lipart přetesal také sochu sv. Markéty na dolní kašně, která se Telčským zdála neforemná.
Pumpa na náměstí
Užitkovou vodu čerpali naši předci od poloviny 16. století ze dvou blízkých kašen. Voda do nich byla přiváděna vodovodem postaveným Zachariášem z Hradce z rybníků nad Telčí.
Pumpa pochází ze druhé poloviny 19. století. Měla určitě dřevěné předchůdkyně. Až do poloviny 20. století sloužila tato pumpa jako hlavní zdroj pitné vody pro obyvatele náměstí a přilehlých uliček. Ne každý dům měl totiž studnu vlastní. Vždy ale byla místem, kde si obyvatelé města nejen načerpali životodárnou tekutinu, ale také každodenně sdělovali své radosti a starosti.
Dolní (malá) brána
Je součástí městského opevnění a bezprostředně navazuje na zámek. Pochází z roku 1579, kdy byl zámek přestavován. Před původní níže položenou gotickou branou býval vodní příkop překlenutý zvedacím mostem. Dolní branou se vychází z města přes hráz Štěpnického rybníka k centrálnímu parkovišti.
Parní mlýn
Tento mlýn se nachází v místě zvaném „Na Romantice“. Jeho existence je písemně doložena už v roce 1533. Mlýn se postupně od roku 1807 stával součástí továrny na jemná sukna zřízené Jakubem Langem. V roce 1825 se definitivně stal barvírnou, přádelnou a tkalcovnou. Roku 1863 získal mlýn Amálie Podstatská – Lichtenstein, která jej přestavěla k původnímu účelu a předala synu Leopoldovi. Mlýn patřil Podstatským téměř nepřetržitě až do roku 1945, kdy přešel pod státní správu. Do roku 1957 se zde mlelo obilí, pak sloužil pouze jako sklad a chátral.
Od roku 2003 je mlýn v seznamu nejohroženějších památek ČR.
Kostel Matky Boží
Po břehu Staroměstského rybníka cestou zvanou Na Dlážkách, lemovanou řadou barokních soch, se dostanete ke kostelu Matky Boží na Starém Městě. Podle legendy byl kostel založen roku 1099. V kostele jsou původní barokní varhany a na věži kostela nejstarší telčský zvon z roku 1515. Na hřbitově jsou k vidění četné náhrobní kameny významných osobností16. století a kaple sv. Rocha z roku 1622 a pozdně gotická kazatelna. Staroměstský kostel sloužil také jako kostel poutní, z té doby se zachovalo několik mariánských písní.
Kostel sv. Anny
Stojí na hřbitově, který se nachází východně od náměstí Zachariáše z Hradce. Hřbitov vznikl jako nové městské pohřebiště po uzavření hřbitova u kostela sv. Jakuba v roce 1672. V jeho středu nechalo město v letech 1695-1698 postavit za finančního přispění telčských jezuitů kostel sv. Anny. Jedná se o prostý jednolodní kostel s valenou klenbou a rovnou zdí kněžiště. Spolu s ním byla postavena i hřbitovní zeď. Před vchod na hřbitov byla u barokní brány umístěna socha klečícího sv. Donáta.
Kaple Jména Panny Marie
V malém parčíku na trojúhelníkovém Oldřichově náměstí stojí kaple Jména Panny Marie. Ta byla založena zdejším měšťanem Ondřejem Hanusíkem v roce 1719. V roce 1867 byla rozšířena péčí Josefa Tomáška v úhledný předměstský kostelík se zvonem z roku 1988.
Rozhledna Oslednice
Původní rozhledna byla dřevená a pocházela z roku 1898. Ta časem zanikla a na 556, 8 metrů vysokém kopci potom nebylo nic, pouze železný kříž z roku 1885 na velkém balvanu. V roce 1999 tu ovšem kvůli lepšímu šíření signálu byla postavena 36 metrů vysoká železná věž, jejíž ochoz ve výšce 31, 2 metrů byl zařízen jako rozhledna. Stavbu projektoval ing. Josef Bláha a slavnostní otevření se konalo 25. března 2000. Jako na dlani se jeví renesanční perla Telč, nad ní ční tmavý vrchol Javořice s televizním vysílačem, po levé straně vykukuje kostel nad Krahulčím. Z lesů napravo nepřehlédneme střechu věže hradu Roštejn. Na jih uvidíme věž dačického kostela. Směrem východním se otevírá výhled na jihomoravskou krajinu.
copyright © 2010 - chornitzeruvdum.cz
