Historie domu v Telči
Prvním zjištěným majitelem tohoto domu byl Mertl či Martin kosař. Mertl kosař, jak jméno jeho jasně praví, byl řemesla kosařského či srpařského. Vedle řemesla kosařského měl také polní hospodářství. Mertl kosař měl 3 syny a dvě dcery. Mertl kosař zemřel v roce 1567 a ve svém kšaftu, jež učinil před svou smrtí odkázal dům svému synovi Linhartu krejčí. Linhart Mertlů se účastnil činné správy městské, od roku 1560 býval konšelem a v letech 1580-1582 byl městským či ložním rychtářem. Linhart Mertlů zemřel v roce 1593 a ve svém kšaftu vše odporučil své manželce Rozýně a svým dětem Václavovi a Anně. Po smrti Linharta krejčího, tedy od roku 1593 nebo těsně potom, byl majitelem tohoto domu Jan Liškář, jest pravděpodobné, že se přiženil na tento dům.
Jan Liškář byl též na radnici městským konšelem. Na zvonu sv. Jakub, který byl ulit roku 1603, čteme mezi ostatními konšely též jméno Jana Liškáře. Jan Liškář prodal tento dům pravděpodobně 1606 Ondřejovi Zoufalému. Tento pocházel ze Staré Říše a měl za manželku Annu Mysletickou. V roce 1609 byl dům prodán Vlachovi Petru Albertovi za 430 kop. Petr Alberto byl zřejmě potomkem těch Vlachů, kteří přišli v polovici 16. století do Telče na stavbu zámku. Petr Alberto byl velice zámožný a zdá se, že byl obchodníkem. V roce 1621 koupil Petr Alberto ještě sousední dům č. 55 pro svého syna Adama Alberto z prvního manželství. Petr Alberto zasedal od roku 1619 na radnici jako konšel, případně jako purkmistr. Petr Alberto byl dvakráte ženat. Zemřel v roce 1640 a podle kšaftu obdržela dům vdova Marie Magdalena Albertová. Již roku 1641 se k ní přiženil Pavel Litohorský a roku 1642 mu byl připán tento dům i se zahradou na Podolí.
Pavel Litohorský zasedal od roku 1650 na radnici mezi městskými konšely. Zemřel v roce 1697 a z jeho dětí byla pouze zjištěna dcera Kateřina, která se provdala roku 1688 za Šimona Suttnera. Tento převzal roku 1697 dům se vším hospodářstvím. Šimon Suttner zemřel již v roce 1703 a zanechal vdovu Kateřinu a 3 nedospělé sirotky. Pozůstalá vdova Kateřina Suttnerová hospodařila pak na tomto domě se svými sirotky do roku 1705, kdy se provdala za Jana Linharta. V roce 1713 popustila dům svému synovi Martinovi Suttnerovi za 1.500 zl. rýnských. Martin Suttner, kerý se oženil v roce 1718 s vdovou Alžbětou Hegrovou nebyl schopen spláceti podíly svým sestrám a proto musel odprodati od domu humno na St. Městě i půl lánu rolí. Martin Suttner zemřel v roce 1733 a pozůstalá vdova prodala již roku 1734 jménem svým svých sirotků tento dům samotný nákladnický panu Ondřejovi Hanusíkovi pro jeho nejmilejší ženu Teresii za sumu hotových 1.200,- zl. rýn. Ondřej Hanusík by obchodníkem s látkami a velice zbohatl. Jan Bílek o něm poznamenal, že přišel do Telče z Vlach. Ondřej Hanusík postavil v roce 1719 svým nákladem kapli Panny Marie ve Štěpnici A v roce 1727 dal zbudovati sousoší sv. Rodiny pod Velkou branou. Z odkazu jeho z roku 1740 byla postavena též křížová cesta u farního kostela sv. Jakuba. Ondřej Hanusík byl dlouhá léta konšelem a v letech 1716-1718 primátorem města Telče. Ondřej Hanusík měl již od roku 1703 dům č. 66. Vdova Teresie spravovala nejen tento dům, ale i dům č. 66 až do dospělosti syna Josefa. 27.9.1747 Prodala tento dům Martinovi Ignáci Chornitzerovi za 1.600,- zl. rýn..
Od roku 1747 byl tedy majitelem tohoto domu Martin Ignác Chornitzer. Nepodařilo se zjistiti, odkud přišel do Telče. Martin Ignác se oženil 14.11.1747 s Marií Annou, dcerou Tomáše Fleischra, senátora v Jindřichově Hradci. Martin Ignác byl v letech 1751-1760 městským syndikem v Telči, pak vstoupil do služeb zdejší vrchnosti a byl dlouhá léta vrchním ředitelem panství teleckého. Martin Ignác byl šlechetným a zbožný člověk. Zařídil si při domě též polní hospodářství. S manželkou Annou měl 3 syny: Aloise, Ignáce a Františka a dceru Johannu. Alois a Ignác se stali kněžími. Syn Alois dosáhl na theologické fakultě v Olomouci doktorátu filosofie. Kaplanoval též v Telči 17 let a zemřel jako farář v Želetavě v roce 1811. Byl pochován v kapli sv. Kateřiny poblíž dveří kostelních. Svědčí o tom Epitaf, který dal zhotovit na jeho věčnou památku bratr Ignác a který i v současné době je k nalezení u vchodových dveří zmíněné kaple. Replika epitafu byla stávajícími majiteli domu zavěšena u vchodu do zadního bytu jako výraz díků a obdivu k rodině Martina Chornitzera, která se rozhodujícím způsobem podílela na vzniku současné krásy našeho domu. Mladší syn Ignác byl vysvěcen na kněze v Telči roku 1780. V Telči působil jako kaplan do roku 1798 a poté byl 13 let špitálním kaplanem. V té době dal postaviti svým nákladem Dlážky od městské brány až ke kostelu Matky Boží. Zemřel jako farář babický v Telči v r.1834. Třetí bratr František Chornitzer po ukončení studií vstoupil do služeb státních a stal se c.k. vládní radou. Dcera Johanna se provdala v roce 1788 za Jana Ellingera, důchodního na panství v Blatné. Záhy však ovdověla a provdala se opět v roce 1793 za Vincence Zwacha, mydláře a majitele domu č. 53. Martin Ignác Chornitzer poslední léta vážně churavěl a šel 1.4.1783 do penze. Tehdejší majitelka zdejšího panství Maria Johanna hr. Lichtensteinová, roz. Z Thurheimu, mu potvrdila 25.7.1783 penzijní příjmy s uznáním za věrnou službu 21 let a 9 měsíců. Martin Ignác zemřel 11.12.1785 ve věku 67 let a zanechal po sobě vdovu Annu a 4 jmenované děti. Po jeho smrti hospodařila jeho žena Anna na domě až do své smrti v roce 1800. Všechen majetek zdědily 4 její děti. Manžel Johanny, Vincenc Zwach, mydlář, jako jejich poručník spravoval zatím jménem jejich tento dům a ostatní majetek. Když v roce 1811 zemřel Alois, tehdy farář v Želetavě, rozhodli se ostatní 2 bratři z lásky k sestře Johanně popustit jí tento dům i se vším nábytkem a knihami. Johanna již v příštím roce 1819 popustila za souhlasu svého manžela Vincence tento dům svému nejstaršímu synu Leopoldovi Zwachovi v sumě 4.000,- zl. Leopold Zwach byl mydlářem a bylo mu teprve 18 let, když obdržel tento dům. Jeho manželka Kateřina zemřela v roce 1851 a zanechal mu 3 sirotky: Aloise, Johannu a Arnošta. Po smrti Leopolda Zwacha se všichni dědici dohodli a 29.12.1883 syn Alois Zwach dostal tento dům i všechny ostatní reality s tím, že zaplatí všechny pohledávky na domě, že splatí vdově Anně 223 zl. a bude ji poskytovati byt v domě do její smrti, že splatí sestře Johanně Anthonové 2.131,- zl. a bratru Arnoštovi Zwachovi 794,- zl. Od roku 1883 patřil tedy tento dům Aloisi Zwachovi. Alois v roce 1897 tento dům prodala Janu Vyhlídalovi za 8.000,- zl.
Jan Vyhlídal pocházel z Mrákotína, kde jeho otec Cyril měl polní hospodářství a obchod s máslem a vajíčky. Rovněž Jan Vyhlídal si zařídil na tomto domě obchod s máslem a vajíčky. Jan Vyhlídal, který zůstal svobodný, zemřel 11.3.1923 bez poslední vůle a zanechal po sobě jmění obnosem 115.968,- Kor. Soud přiznal právo dědické těmto 3 nápadníkům: sestře nebožtíka Jana Vyhlídala Jeně Basnerové ½, neteři Josefě Kolandové ¼ a synovci Františku Fojtovi, synu Františka Fojta, učitele v Mrákotíně, též ¼. František Fojt vedl dále na tomto domě obchod s poživatinami pod firmou Cyril Vyhlídal, vývoz másla a vajec v Telči. František Fojt zemřel v roce 1939 a ve své poslední vůli odporučil veškeré své jmění svým dvěma synovcům a to: Oskarovi Kolandovi a Adolfu Kolandovi, stejným dílem.
V 50. letech postoupili bratři Kolandové tento dům československému státu. Od té doby žili na domě různí nájemníci dle určení a rozhodnutí podniku bytové správy v Telči.
Poznámka: čerpáno z knihy „Domy v Telči“ od pana Josefa Rampuly
copyright © 2010 - chornitzeruvdum.cz
